Česká juniorská reprezentace v softbalu vyrazila na mistrovství Evropy, které se konalo nedaleko Barcelony (Španělsko) v termínu 1.8. - 6.8. 2016. Měla jsem tu čest být součástí realizačního týmu a získat tak úžasnou zkušenost z této pracovní cesty.

Celá dvaadvacetičlenná výprava se sešla na Letišti Václava Havla již ráno ve čtvrtek 28.7. Nejprve jsme obsadili část odbavovací haly, kde jsme dostali týmové oblečení a následovalo rozřazování společného materiálu do prázdných útrob batohů tak, aby všechna zavazadla vyhovovala požadované váze.

Po dvouhodinovém letu jsme přistáli na letišti pod Barcelonou a ta pravá zábava teprve začala. Část realizačního týmu spolu s jednou hráčkou vyrazila na druhý terminál letiště do půjčovny aut, které byly nezbytné k našemu každodennímu přesouvání. Ač auta byla předem zamluvená, zablokovali jsme personál přepážek na necelé dvě hodiny díky neřešitelným problémům, kterých bylo více: žádný řidič nevlastnil kreditní kartu, kterou půjčovna vyžadovala pro depozit, nemožnost změnit jména řidičů oproti původní rezervaci a hlavně nemožnost zaplatit všech 5 půjčených aut jednou debetní kartou. Postupné kupení nervózních klientů za námi působilo nátlak na personál, takže přeci jenom z pár požadavků ustoupili, ale my musely přistoupit na drahé full cover pojištění (které se nám ve výsledku možná i vyplatilo).

Přesun z letiště nebyl úplně snadný, protože jsme měli na 5 aut pouze 2 navigace a domluvu přes vysílačky jsme ještě neměli tak zmáknutou, jako na konci pobytu. První 3 noci jsme trávili v prostých chatkách v kempu Las 3 estrellas, které jsou však pár metrů od písčité pláže. V kempu jsme netrávili mnoho času, protože trenér Vojtěch Albrecht předem domluvil tréninkové zápasy a zapůjčení hřiště pro jeden trénink, který holky měly hned v den příletu. Trénikové zápasy byly s dobrými týmy, tak se holky mohly ještě poučit z vlastních chyb, ujistit se ve svých kvalitách a poznat protihráčky. Také jsme si stihli udělat dopolední výlet do Barcelony. Český gang 5 aut s nápisy Czech softball na předních dveřích vyrazil přímo ke Güellskému parku. Stres realizačního týmu (řidičů) stoupal s množstvím semaforů, které skupinu o 2 navigacích rozdělovaly. Nicméně jsme se všichni sešli na místě určeném. Dále se výprava pohybovala v šíleném vedru po svých- cílem bylo Katalánské náměstí a chrám Sagrada Familia. Posledních pár kilometrů jsme absolvovali v přeplněném autobuse. A hurá zpět do kempu a dál se do kupy na podvečerní zápas s Německem.

Zdravotní problémy začaly již v těchto dnech, kdy jedna z hráček prodělala alergickou reakci na věc neurčitou a byla odvezena do místní nemocnice. Tehdy jsem si mohla o Španělské nemocnici udělat obrázek pouze z vyprávění kolegyně, nicméně vše dopadlo dobře a hráčka se dala brzy do kupy. Drobné střevní problémy, bolesti hlavy z tepla a bolest žaludku jsou součástí snad každé cesty s velkou skupinou.

V neděli následoval přesun do hotelu Sidorme (Viladecans), který se nachází mezi hřišti (Gava a Sant Boi), kde se mistrovství Evropy hrálo. Holky měly jinak volno, aby si také trochu odpočinuly a byl čas na pohovory s trenéry a vyšetření všech hráček námi fyzioterapeutkami. Celý realizační tým pracoval na plné obrátky- převozy všech věcí, praní všech potřebných věcí v prádelně mimo hotel, vyzvednutí poslední hráčky na letišti, nákup jídla atd atd.

V úterý se zahájil krutý systém dvou zápasů za den. Mezi zápasy jsme museli stihnout dát svaly holek do kupy, velmi časté bylo také tejpování prvních bolístek nebo přelepení odřenin na bokách a kolenech. V nejnutnějších případech jsme uvolňovaly svaly a protahovaly přímo v dagoutu (předevčím v závěru týdne). Po večerním zápase měly holky skupinové protažení a po příjezdu do hotelu také možnost nápravy u nás na lehátkách. 

 A jak zápasy dopadly? V dalším zápasu s Dánskem dominovaly naše běžkyně, které získaly 27 bodů ku jejich 0. Odpolední Německo také nezvládlo odolat našim hráčkám, které je k pořádnému útoku ani nepustily. Středeční zápas se Španělskem skončil nemile pro jednu z našich nejmladších hráček, se kterou jsem se kvůli úrazu kolene na druhé metě také podívala do nemocnice a byli jsme opravdu zděšeni, jak laxní mohou zaměstnanci nemocnice být (nikdo neví kdy kdo půjde na řadu, stále se tam jen uklízí, čekání 3 h na lékaře je prý ještě dobré, že máme štěstí atd). Kvůli tlumočení s námi jela jedna z pořadatelek, která také nevěřila vlastním očím, jak to tam chodí. Po 4 h čekání na rentgen a následně na lékaře, který koleno vyšetří a zhodnotí výsledky, odcházíme s dolní končetinou obvázanou velkým množstvím obvazů a papírových obvazů od kotníku po tříslo- natažený laterální vaz. Zápas skončil rozdílem 12:5 pro nás. Po odpočinku následoval poslední zápas ve skupině s Británií, jejíž stěžejní hráčkou je Američanka Georgina Corrick, která dělala problémy všem týmům po celou dobu zápasů. Jejich nápor jsme neustály. 

Dalšího dne jsme porazili Belgii a Rusko a v pátek na nás čekal důležitý zápas s Itálií (online na playo.tv). Výhra 8: 5 zajistila našemu týmu medaili a velikou radost. V odpoledním zápase s Britkami o přímý postup do finále jsme bohužel to štěstí neměli. Zápas to byl tak neuvěřitelný, že snad nemohl nechat jediného diváka klidným. Holkám se náramně vedlo a až do samého konce vedly. Zásadní bod však Britky daly v dohrávce sedmé směny a zvítězily. Oči našich holek se naplnily slzami, ale mohly být hrdé na to, jakou hru předvedly divákům. Pro mě byl tenhle zápas největším zážitkem ze všech zápasů a dokonce i kolemjdoucí další den holky chválili za tu hru, kterou předvedly.  

Dalšího dne nás čekal zápas s Itálií, která byla velmi nabuzená na výhru a dařilo se jí bohužel více než našemu týmu. Zápas skončil jasnou výhrou Italek a nám tak náleží místo 3.- bronzové. Placku máme! Ve finále se tak utkala Itálie s Británií, kde zvítězila na tomto mistrovství Evropy neporazitelná Británie 1:0. 

Na slavnostním ceremoniálu jsme si převzali trofej a medaile. Nejlepší hráčkou našeho týmu byla zvolena Apolena Výborná. Poldě i všem ostatním holkám přeji úspěšnou softbalovou kariéru!

U lavice dítě stálo z plna hrdla křičelo:

"Czech republic!!!"  :)

foto: moje maličkost a fotograf Dirk Steffen